TourHost: Ondřej Němeček (U Tygra)

Dopis ze dne 24.11. 2011 – odpověď na žádost od s. Pavlendy o vyjádření k akci TYGR

 

Vážený soudruhu Pavlendo,

ačkoli se blížeji neznáme, dovolte mi oslovení soudruh, neboť Vám již přeci někdo přede mnou vysvětloval, že soudruhem se míní druh, přítel s jinými druhy, přáteli. Váš vzkaz mi dorazil v pořádku, a protože nemám nic proti tomu se vyjádřit k proběhnuvší akci, pozvolna začnu.

Dostat se z Brna do Olomouce je dnes mnohem jednodušší než dříve, a to díky tzv. internetu, s. Pavlendo. Představte si jízdní řády celého světa u sebe doma v šuplíku s kouzelnou hůlkou, které stačí říct, aby poklepáním na rozpraskanou desku stolu nechala objevit Vámi požadovaný časový harmonogram dopravy. Během chvíle tak máte jasno, v kolik a kam můžete jet – a co více! Dokonce když do šuplíku dáte peníze a hůlkou třikrát klepnete do stolu, objeví se místo peněz jízdenka i s místenkou. Třeba máte ale doma taky takový stůl a hůlku, s. Pavlendo, to já nevím. Ve středu večer dne 23.11. 2011 jsem byl po pohodlné hodinové jízdě žlutým autobusem zhruba v 18:15 nedaleko hlavního nádraží v Olomouci, tj. zde a nikoli jinde, kde si mne vyzvedl s. Ledvina a následně jsme po zakoupení celodenní zlevněné jízdenky na MHD (23 Kč, s. Pavlendo!) nastoupili do tramvaje č. 1 a odjeli skrze centrum k místu přechodného bydliště výše zmíněného. (Nenudím Vás, s. Pavlendo? Vím, že si potrpíte na fakta, ale já přejdu k věci, o kterou se zajímáte nejvíce, pokud velkoryse dovolíte!)

Restaurace U Tygra, to úplně vyvolává v mysli exotiku, něco výjimečného a nápaditého. A věřte, nebo ne, oni nám nelhali! Uprostřed periferie džungle Olomouce, mezi žirafami potemnělých paneláků, nekonečných černých hadů elektrického vedení a nespočtu svítících bludiček lamp líně ležel nízko u země na vyhřátém asfaltu ještě z letního žáru maskovaný Tygr. Aspoň, že jsme ho tak rychle našli (s. Pavlendo, já se přiznám – já měl velkou chuť na pivo, nebo spíš nechuť někde chodit). Naší skupinu, abych nezapomněl, vedl s. Krofta, mezi dalšími se vyskytovaly osoby: s. Nová, s. Zlínská, s. Máchalová, s. Rzehulka, s. Pichlík, s. Lžíčařová, již zmíněný s. Ledvina aj. Nezbývalo nám nic jiného, než vstoupit do lokálu.

Uvítaly nás otevřené prostory, světlé, barevné, se stoly po všech stranách, dvě velké televize se spuštěným programem fotbalu, nechybělo ani mírně zakouřeno, jak se sluší na český podnik (s. Pavlendo, změní se to někdy?), velký bar, umyté záchody a celkově příjemná atmosféra, ježto celé můžeme shrnout do slovního spojení: neurazí, ani nenadchne. Item: Po vyřčení tajného hesla s. Kroftou obsluze jsme byli zavedeni do postranních prostor, které jsme měly jenom pro sebe – a že jsme byli početný kolektiv všech univerzitních odborníků prahnoucích po akademické diskusi a neustále tak na sebe pokřikujících přes sebe! Objednávky v nažloutlé místnosti bez jakékoli další dekorace započaly předáním poukazů na jídlo (něco jako přídělové potravinové lístky, s. Pavlendo) a trochu zmatečným objednáním piva a jiných nápojů, neboť jich měli v tomto podniku opravdu požehnaně. Za takovou nabídku by se nestyděli leckdy ani v obchodě! Pijatyka to byla opravdu velkolepá, slečna servírka (která mj. nešetřila zřejmě na denní dávce make-upu, s. Pavlendo) sice stíhala přijímat a vydávat objednávky, ale zaručeně neměla dostatek času na poklidnou cigaretu za barem, někdy z toho i popletla, co měla komu přinést – nebo jsme si spletli my, co jsme to vlastně před tím chtěli?

Všem chutnalo, na důkaz toho jsme udělali, myslím, pěknou útratu a vcelku malou ostudu. Nakonec jsme se mezi sebou tak nějak shodli, že bylo nejlepší pivo nefiltrované, značky Staropramen, špatně si ale nevedly ani černohorské speciály či tradiční desítky od boha Radegasta. A ty půllitry! Každá značka měla svůj půllitr, to byla nádhera (s. Pavlendo, já půllitry v hospodách někdy kradu, ale tady se mi jich pro tu krásu zželelo!)! Item: S. Krofta se celou dobu nervózně díval okolo sebe, zapisoval něco do papíru a následně fotil (třeba Vás zajímají i takové informace, s. Pavlendo, musíte si říct!). Víte, my mladí nemáme nikdy dost a neumíme si odepřít, a tak jsme po opuštění podniku pokračovali ještě pěší chůzí zpátky do centra města Olomouce do místními oblíbeného podniku s karaoke soupravou, kde se někteří soudruzi, zejm. s. Pichlík, vyřádili. Ale i tahle legrace někdy musela skončit, a tak jsme okolo jedné hodiny ranní opustili i tento lokál se s. Ledvinou a přešli do jeho přechodného bydliště, vyšli tisíc schodů k jeho domovním dveřím jako rozcvičku na závěr dne a tiše se odebrali ke spánku v pěkném podkrovním bytě. Jak pokračovali a dopadli ostatní, nevím.

S. Pavlendo, vy čekáte za každou věcí senzaci, ale ono to tak není – život je mnohdy obyčejný, monotónní a zdánlivě se v něm nic moc zajímavého neděje. A tak nevím, zda jsem Vás svým výše uvedeným výčtem faktů spíše nenudil, to by mne mrzelo. Ale právě někdy ta každodennost je krásná a to, že máte radost z malých skutků a věcí! A tak Vám musím poděkovat, že díky těmto reminiscencím (= vzpomínkám, s. Pavlendo) mi trochu zvlhly oči. Třeba jako když se díváte otevřenýma očima chvíli proti studenému, silnému větru, a pak zamrkáte. Ale ten vítr Vás přeci tak nedojímá; tady je to jiné – kdo ví, zda se ještě sejdeme v takové sestavě v Olomouci, životem vede mnoho cest a tvoří jej mnoho křižovatek a nastává doba, že mnozí z nás stojí na svých křižovatkách „životních“. Odpusťte mi, s. Pavlendo, tuto mojí přecitlivělost na závěr, ale i vy jste (a musíte být) člověk a určitě to pochopíte, nebo s tím máte třeba i svou osobní zkušenost a o to jednodušší bude tento můj sentiment přejít. Ale já jsem zkrátka všechny přítomné soudruhy rád viděl, prohodil s nimi slov, co to jen dalo (do ochraptění, s. Pavlendo!) a dokonce měl o mne následující ráno s. Ledvina ještě strach, abych vůbec dobře nastoupil do olomoucké MHD a následně do vlaku, doslova prohlásil: „To víš, mám vo tebe starost, jak máma vo svoje mladý!“. To pak máte na tváři takový potutelný úsměv, jako když někdo ve vážné atmosféře před publikem udělá dobrý vtip, ale není záhodno se smát natolik, na kolik Vám to vtipné přišlo. Rozumíte: pozdvihnutí ducha. Item: Neříkejte mi, že by takové věci s Vámi nehnuly, s. Pavlendo.

Doufám, že jsem Vám poskytl důvěryhodné a potřebné informace.

Tímto Vás rovněž srdečně zdravím z Brna a přilehlého okolí a přeji krásné Vánoční svátky. Vám i Vaší rodině, s. Pavlendo.

 

S pozdravem ON.

About Ludvík Ledvina