Pivo ve Slovinsku? Do top žebříčku by se nedostalo

Slovinsko je pro Čechy neprávem opomíjená země, která se může chlubit nádhernými horami i plážemi u moře. Z centrálního bodu země, hlavního města Lublaně, se za dvě hodiny dostanete kamkoliv. Co se pití týče, může se Slovinsko chlubit dlouhými vinicemi a dobrým vínem. S pivem už je to v této jihoslovanské zemi o něco horší.

Pivo

Stejně jako všichni Češi, kteří Slovinsko navštíví, pějí ódy na krásy této země, svorně se také shodují na nedokonalostech zdejšího piva. Dvoumilionové Slovinsko disponuje dvěma značkami piva – Unionem a Laškem. Nejen mezi Slovinci, ale po prvním ochutnání i mezi cizinci, se milovníci piva okamžitě rozdělí na dva tábory. Příznivci Unionu si už nikdy víc nedají Laško, a obráceně.

Obecně si konkurují (nejenom v pivě) dvě největší slovinská města, Lublaň s Mariborem. Lublaň si střeží svůj Union (jehož velký pivovar se tyčí blízko lublaňského hlavního nádraží), Mariborčané si zase nenechají vzít „své“ Laško, které se vyrábí poblíž ve stejnojmenném městě. Jenomže, dnes už to tak úplně neplatí. Laško už totiž spadá pod Union, který ho koupil, a obě piva tak má na svědomí stejný pivovar.

Ale, ať už jste příznivcem Unionu, nebo Laška, v obou případech to není žádná sláva. Zdejší piva jsou pro české rozmlsance vodou bez pěny. Obecně Slovinci preferují pivo lahvové, tudíž si v hospodě o točené (pokud ho vůbec mají), musíte přímo říct. A nutno dodat, že vám většina Slovinců bude tvrdit, že točené pivo chutná hůř. Možná to bude tím, že ho Slovinci neumí točit. Pohled na výčepního u pípy opravdu není radno riskovat, pivo pak chutná ještě hůř!

Stejně jako u nás, i ve Slovinsku převládá světlé pivo, černé (slovinsky „temné pivo“) najdeme jen zřídka. Pokud už ho mají, je možné ochutnat i „mešano pivo“, tedy naše řezané. Není špatné! Rada pro pivaře na závěr: pokud se do Slovinska chystáte, pivo ochutnejte, ať máte vlastní představu. Cena se v hospodě pohybuje mezi 1,9 a 2,8 eury za půllitr, v obchodě se v lahvi nebo plechovce dá sehnat o dost levněji. Objednávka piva není nic těžkého – stačí číšníkovi nahlásit „točeno pivo, prosim“ a za chvilku ho máte na stole. Nebo někdy za větší chvilku!

Hodnocení: 4 / 10

Obsluha:

Slovinští číšníci se ve svých podnicích obvykle nepředřou. Ať už jdete na jídlo nebo jen na pivo, vyhraďte si na to dostatek času. Zdejší obsluha totiž nespěchá! Ať si říkají Slovinci, co chtějí, jsou to jižani každým coulem. Zatímco u nás se číšník ještě před dopitím půllitru přijde zeptat, jestli chceme další, ve Slovinsku není nic neobvyklého, že s prázdnou sklenicí čekáte i půl hodiny. Ti netrpělivější si radši zajdou na bar objednat. Slovinci jsou totiž schopní o jednom pivu nebo kafi sedět celý večer!

Obsluha obecně není nic moc. Nejenom, že si vás příliš nevšímá, problém bývá často i při placení. Ve Slovinsku je totiž běžné platit účet dohromady. Nehledě na to, jestli sedíte u stolu dva nebo je vás patnáct. Placení zvlášť se tady moc nenosí. Doporučujeme se tedy před návštěvou restauračního zařízení vybavit dostatkem drobných.

Co může být pro šetřivé Čechy pozitivní, není zde obvyklé dávat dýško. Pravda, ono těm číšníkům ani není za co dávat (tady samozřejmě zobecňujeme, setkali jsme se i s výbornou obsluhou, která nejenom zpříjemní den, ale zároveň naláká k další návštěvě!). Velkým plusem pro cizince je i to, že Slovinci nemají problém s angličtinou, takže se tady domluví každý, kdo se bojí testovat své znalosti slovanských jazyků (slovinština má k češtině opravdu velmi blízko, naučit se pár užitečných frází je otázkou chvilky).

Hodnocení: 4 / 10

Prostředí:

Prostředí slovinských restaurací a hospod vychází ze všech tří bodovaných oblastí našeho zájmu rozhodně nejlépe. Velkým kladem všech podniků je zákaz kouření, který ve Slovinsku platí už několikátý rok a funguje bez sebemenších problémů. Kuřáci mají možnost sednout si na zahrádce restaurace, zahrádku má zde skoro každá hospoda! A to i přes zimu – pod teplomety a pod dekou tady kuřáci popíjí pivo, obědvají nebo si povídají u kafe naprosto běžně!

Obecně tady nenajdete „pajzly“ a hospody třetí cenové. Většina barů, hospod a restaurací má svůj určitý styl, kterého se drží a dokáže tak nabudit tu správnou atmosféru. Kromě typických slovinských „gostilen“, které nabízí tradiční balkánské speciality (Slovinci se tomu, že patří na Balkán, zuřivě brání, přestože jsou díky členství v EU a zavedenému euru opravdu mnohem dál, než ostatní balkánské země, temperament jižanů zkrátka nezapřou!), ve Slovinsku najdete celou řadu restaurací italských, mexických (ty jsou zvlášť oblíbené) nebo čínských.

Hodnocení: 8 / 10

Slovinsko je zemí, kterou stojí za to navštívit. Příroda i sympaticky malá města (největším městem je Lublaň, která je se svými tři sta tisíci obyvateli a maličkým centrem takovou vzdálenou sestrou Olomouce) mají co nabídnout v podstatě každému.

Při návštěvě doporučujeme ochutnat něco ze zdejší kuchyně, oblíbenými pochoutkami je srbská pleskavica (karbanátek z mletého masa) nebo původně turecký burek (tvaroh zapečený v listovém těstu, tradiční „sýrový“ burek ale najdete také v masové a pizza verzi), ze sladkostí nemůžete vynechat gibanicu (jablečný zákusek s mákem a tvarohem, připomíná naši žemlovku) nebo kremšnit (listové těsto s krémem z pudinku a šlehačky).

Na pití vyzkoušejte zdejší víno (je opravdu z čeho vybírat!) nebo nealkoholický nápoj připomínající naši Kofolu s názvem Cockta (dle popisu cizinců chutná jako spálený karamel), pivo si v hospodě poručte taky. Vyzkoušet se má všechno a bez přehnaných očekávání vás i zdejší Laško nebo Union příjemně zchladí. Takže hurá do Slovinska! Dobrodošli!



autor: Hedvika Zlínská

About Kamil Krofta

Pivo pil ještě dříve, než začal vyslovovat první slova. Olomouc byla jen dalším krůčkem k jeho postupu mezi pivní elitu. Miluje Radegast a Svijany, nepohrdne rumem, vodkou nebo slivovicí, odmítá Zlatovar nebo Starobrno. Pokud není zbytí napije se i vody.