Ach, ta Francie

Akordeón hraje tklivé a zároveň rozverné tóny, lopatky mlýna Moulin Rouge rozhání vítr, se kterým se nese zpěv Edith Piaf, pouliční prodejci vám nutí pozlacené eiffelovky, sedíte na lavičce v pitoreskní uličce a jíte croissant… Ano, jsme ve Francii! Tato země je známá svým gurmánstvím a savoir-vivre, se kterým je nerozlučně spojena produkce vína, v němž se Francouzům (s ohledem na poměr cena-kvalita) nikdo nevyrovná.

Přátelé zlatavého moku, zapřísahám vás – ve Francii si nikdy, NIKDY pivo nedávejte!

Horší je to však s českým chlebem vezdejším, pivem. Hned na začátek: Přátelé zlatavého moku, zapřísahám vás – ve Francii si nikdy, NIKDY pivo nedávejte. Ušetříte si zklamání i tučný obnos. Nemohu se prokázat statistikami, nicméně mé zkušenosti ukazují, že samotní Francouzi moc pivo nepijí (asi vědí proč), nejvíce se pak pivo konzumuje na severu a východě země, je za tím snad blízkost Belgie a Německa.

Hodně se pijí piva nefrancouzská, z nichž snad nejčastěji Stella Artois, se kterou jsem za dobu svého pobytu měla potíž. Stella mi prostě nechutná, urinní buket podle mě k pivu nepatří, navíc postrádá hořkosladký říz a ani řádně vychlazená nemá žádný šmrnc. Stella je jedno z velké většiny importovaných piv, těch původních francouzských je velice málo. Typická česká piva najdete také, ale jen v těch největších supermarketech, za vychlazenou Plzeň (ne, nespekulujme tu o její českosti) si však velice výrazně připlatíte. Byla to právě cena, která rozhodovala o volbě alkoholu; pivo patří ve Francii k nejlevnějším drinkům, proto také, ač nepivařka, jsem po celou dobu pobytu držela pivní kurz. Na jedno malé pivo si připravte kolem 3 eur.

Původních francouzských je velice málo

Ty nejprodávanější značky však nejsou zárukou nejlepší kvality. Nejrozšířenější jsou piva značky Kronenbourg, pod jejíž hlavičkou vznikají další více či méně francouzské pivní produkty: různé typy světlých ležáků Kronenbourg, moje vcelku oblíbená jemná 1664, Kanterbrau a další.

O něco lepší jsou piva lokální. Stejně jako v Česku má každý z 21 metropolitních regionů svá vlastní piva, která jsou často dochucována nějakou tradiční ingrediencí, například v Lotrinsku je to pivo mirabelkové. Přes poetické názvy některých z nich, jako např. Blanche Écume (“bílá pěna”), které se čepuje na západě Francie, francouzské pivo moc vysokou čepici z pěny nenosí.

Ve francouzštině je slovo pivo ženského rodu. Domnívám se ale, že by taková žena nechala většinu českých mužů chladných. Taková žena je vcelku nudná, bez šarmu, s unylým pohledem a celkově poněkud unavená. Proto se musí velice výrazně nalíčit, například za pomoci likérů a limonád. Známé je monaco, mix piva, limonády a grenadinového sirupu, panaché – pivo s limonádou typu Sprite, perroquet (v překladu papoušek), kde se pivo zeleně rozzáří mátovým sirupem atd.

Nevezmete-li si k srdci mé amatérské rady a usednete-li na nějakou příjemnou zahrádku výhradně nekuřáckých francouzských brasseries, pak se náležitě vyzbrojte. Do slovníku francouzského pivaře patří pression – nejedná se však o presso, ale o čepované pivo. Dalším kulturním šokem je kvantitativní standard, pivo dostanete ve sklenici o objemu 0, 25l (to je také jeden z důvodů, proč Francouzi při návštěvách Česka odcházejí po dvou českých pivech vrávoravým krokem a za zpěvu českých národních písní). Je velmi výhodné tento fakt využít v soutěžích v pití piva, i zcela průměrné české ženy vítězí, zachovávajíce přitom český věhlas i vlastní důstojnost. A vím, o čem mluvím, medaile mi doposud visí nad zrcadlem. Velké pivo si objednáte slovem demi. Existují i pinty, pinte, toto slovíčko však Francouz užije asi tolikrát, kolikrát absolvent filologie použije v praxi slova langue a parole.

Pivo je zde spíš aperitiv

Na zahrádce můžete také fascinovaně sledovat odvrácenou tvář pověstného francouzského “vychutnej si sílu okamžiku”. Francouzi nespěchají, a to ani při pití piva, nápoj za hodinu změněný ve zteplalou “kozu” jim však zřejmě nevadí.

Pivem nebudete zapíjet ani jídlo, na které vás pozvou Francouzi k sobě domů. Pivo Francouzi berou spíše jako aperitiv, konzumuje se rovněž během večírků, ale pozvání “na bečku” se vám ve Francii jen tak nedostane.

Jak jsem psala, nejsem pivař. Ale jak vysvětlit tu úpornou bolest srdce, když jsem ve Francii za barem musela do toho tekutého zlata přilívat banánový sirup? Jako obhajoba mi může sloužit fakt, že jsem se velmi výrazně zasazovala o šíření erudovanosti a kultury pití piva („Neříkejte, že si dáte jen malé. To v Čechách pijí jen ženy. To jste muž?“), čímž jsem se rovněž zasloužila o zvýšení ekonomické úspěšnosti našeho baru.

Budiž tedy českému pivu sláva! Ó revuár!

autor: Tereza Uřičářová

obrázek: http://www.sgshoot.com/forums/showthread.php?t=7502

About Kamil Krofta

Pivo pil ještě dříve, než začal vyslovovat první slova. Olomouc byla jen dalším krůčkem k jeho postupu mezi pivní elitu. Miluje Radegast a Svijany, nepohrdne rumem, vodkou nebo slivovicí, odmítá Zlatovar nebo Starobrno. Pokud není zbytí napije se i vody.